V červencovém prodlouženém víkendu jsem se zúčastnila výcviku s Břéťou, který se konal na našem cvičáku. Sešla se skvělá parta, takže kromě práce jsme si užili i legrace. Sešla se také pěkná směska plemen (2 NO, 2 briardi, 4 HVW, 1 VK, 1 AD, 1 bearded colie, 2 bouvieři, 2 RTW a 1 choďáček s doprovodem – japonskou špickou) a různého stupně vycvičenosti, ale o to to bylo zajímavější, protože krásně vynikla specifika jednotlivých plemen.
Každý den klasicky začínal na stopách. Zde mi Břéťa hodně pomohl se Šeri, která do té doby dost blbla na stopách. Tak snad se konečně přišlo na to, jak na ni.
Mezi stopami a poslušností jsme trávili čas u vody, kam Šeri běhala za míčkem. Za to Hany byla vždy někým odnesena do vody kousek od břehu, protože sama do vody ne e. Hany do vody sama nejde, ale nošení do vody se nebrání, nemá z toho šoky. Naopak na břehu pak dostane amok a lítá v kruzích jak splašená, nebo chce házet klacíček.
Po obědě byla poslušnost, kde jsem hlavně potřebovala pilovat aport, aby nám nekazil jinak obyčejně moc hezkou poslušnost. Doufám, že ho také brzy zvládneme.
V podvečer, kdy už nebylo takové vedro, jsme trénovaly obíhačky a hlavně výdrž při vyštěkávání, aniž by vykukovala zpoza plachty, zda jsem se někde cestou neztratila. Při tom ji ani nijak nerušila vůně mňamek linoucí se z grilu.
Veliké díky patří Břéťovi, který se nám celé čtyři dny naplno věnoval a poskytl cenné rady. A díky patří i Romanovi, který s láskou pečoval o gril, a všem, kdo se o tento skvělý víkend zasloužili. Už teď se těším na „zas za rok“.