Ještě v době, kdy jsem měla NO bez PP Ajaxe, jsem se zamilovala do chodského psa. Už ani nevím, jak a kde jsem na něj narazila, bylo to v té době velmi mladé plemeno, avšak uchvátilo mne zcela. Po přečtení knížky Chodský pes od ing.Findejse bylo rozhodnuto, ale musela jsem si asi tak rok ještě počkat.
Konečně nastal den, kdy jsem si začátkem června 2000 jela do Mladé Boleslavi do chovatelské stanice Lukato Gold pro svého prvého chodského psa. Pro černou chlupatou kouli s honosným papírovým jménem Carnerro. Ale pro nás to byl a je od začátku Ron. Doma ho čekala o 14 dní mladší koťata, díky nimž neměl ani stýskací období po mamině a sourozencích. Místo, abychom ho ráno nacházeli ve svém pelíšku, byl vždy napasován mezi zdí a skříní, pod kterou byla schována koťata. Tak spávali do té doby, dokud se do oněch míst vešli.
To léto jsem ani nevěděla, co je to televize. Měli jsme doma denně přímý přenos „ze života zvířat“ mixnutý groteskou. Bohužel, v té době jsem neměla ani kameru, ani moc dobrý foťák, aby se něco z toho dalo zachytit. Mám jen pár ne moc kvalitních fotek. Něco se pokusím dát do fotogalerie.
Protože jsem si Ronču pořizovala s tím, že budeme chodit na cvičák, začli jsme tam chodit na čumendu velmi brzy. Jen jak to bylo po proočkování možné. Od začátku se mu tam moc líbilo. Byli tam kamarádi, plno zajímavých věcí, učilo se tam mnoho nového. To mu naštěstí zůstalo a je do dneška velmi nadšen, když mě vidí brát cvičákovský batoh.
Naší domovskou organizací je ZKO Pyšely. Je to malý cvičák, ale s dobrou partou, kam oba rádi chodíme si každý týden protáhnout kostru. Pokud potřebujeme změnit prostředí a figuranty, zajedeme do Benešova nebo Říčan. Občas složíme zkoušku nebo jdeme na nějaký závod. Jdem do toho s tím, že nás to baví. Nemáme žádné „vrcholové“ ambice.
Katka, březen