Leží v koutě za dveřmi a snaží se vstávat a někam jít, nejde to, zadní nohy neposlouchají, opakovaně padá zpět. Snažím se pomoci, udělá dva kroky a dost. Nechávám ho odpočinou, je ještě přiblblý po narkóze ……..
První srpnový víkend jsme se vrátili z týdenního pobytu s čtyřnohými chody z ranče Na kamenci u Železnice u Jíčína. V sobotu se konala Speciální výstava, kde se předvedlo 65 psů a kterou vyhrála mamina Rona, veteránka Cherry Bryvilsár, v neděli pak byla výroční členská schůze. V další dny byly různé programy…..výcvik, základy a principy výchovy, jak vystavovat, jak připouštět, výlety po okolí a na hrad Kost, odpolední soutěž pro děti, povídání o tanci se psem a další aktivity. Ve čtvrtek přijel Rudolf Desenský na celoodpolední besedu, které se se zájmem zúčastnila většina přítomných. Ruda povídal, odpovídal, předváděl, vysvětloval. Všem se besedování moc líbilo a pro všechny, nebo aspoň pro většinu, byla velkým přínosem. Následující sobotu byl svod, kterého se zúčastnilo asi 15 psů. A skoro každý den byl zapálen večerní táborák, bohužel bez kytárky či jiného hudebního nástroje.
Ubytování, stravování i to počasí bylo skvělé, jen možnost sprchování byla velice omezena, pokud si zrovna někdo nelibuje v otužování …. já tedy moc ne. I Ron, kromě malého extenpora hned prvý den, byl většinu doby pod dohledem bez košíku. Sice broukání tam občas bylo, ale stačilo přivolat a okamžitě přišel.
Po návratu vše probíhalo normálně až do středy, kdy jsem si všimla, že Ronovi „plave“ zadek, že chodí jak opilý, že nevydrží stát, ale hned si sedá. Okamžitě telefonát, nasedání do auta a hurá na veterinu. Tam mi sdělili podezření na blok plotýnky, dostali jsme Rimadyl s tím, že v pátek máme zavolat, jak to vypadá. Bohužel se to zhoršilo…. problémy byly viditelnější. A co bylo horší, že Ron ani moc nepil, ale hlavně nemočil. Vždy, když zvedl nohu, spadl na zadek, zatvářil se jak debil a znechuceně bez vykonání potřeby odešel. Tak jsem se mu snažila močák vymačkávat. V pondělí opět telefonát, ale tentokrát na objednání kontrastního RTG. Takže celý čtvrtek jsme strávili na vetenární klinice v Nymburku, kde jsem se dověděla ortel…..syndrom caudae equinae (útlak míchy v přechodu bederní páteře a křížové kosti), resp.dynamická stenóza L7/S1 (rychlé zúžení průsvitu dutého orgánu) ….. česky a v Ronově prípadě => => zbytnění vaziva uvnitř obratle a tlačení na míchu. =o( =o(
Uběhly teprve dva a půl měsíce, co jsem se musela rozloučit s Bakem, a teď začíná Ron, pes, který neměl celý život zdravotní problém, pes, který pracoval a práce ho bavila, hrdý pes a bojovník. A právě ta hrdost a bojovnost mi dává věřit, že to zmákne a bude chodit a běhat zase jako dřív. Sice už bez cvičáku, bez oblíbeného rukávu….ale co, i takové počmuchávání, čtení různých psích zpráv, pobíhání po louce, po lese je bašta.
Teď ale zatím musíme 2 neděle čekat, zda pomohou kortikoidy či ho čeká operace páteře. Jak jsem zjišťovala na netu, té se Ron asi nevyhne.
Držte nám palečky i pacinky…..a pokud máte někdo info či vlastní zkušenosti s touto nemocí, pooperační rehabilitací, s pohybovým režimem, prosím, pošlete.
Katka, srpen 2007