Letos jako každoročně jsem jela na týdenní akci s chodským psem (28.7.- 5.8.2018). Tentokrát jsme byli v kempu Zelené údolí v Mladějově na jíčínsku.
V sobotu byl Memoriál ing.Findejse, kde jsem prvně byla jako vedoucí kruhu, takže jsem po dlouuuhé době zase jednou viděla psy. A to doslova psy, které posuzovala paní Frnčová. Feny posuzoval pan Václavík. Tentokrát jsem byla mile překvapena, že ani u zubů nebyl problém. I předvádění bylo dobré, a to i přes (nebo vzhledem?) úmorné vedro, kdy psi hledali každý kousíček stínu. Co mě ale překvapilo, byla výška psů. Sice se neměřilo na rovném podkladu, takže je to nutno brát jen cca, ale výška psů byla ve většině 56 cm.
V neděli byla bonitace, které se zúčastnila i Šeri. Prošla bez ztráty kytičky jak v povaze, tak ve výšce, tak i jinak. Mám ráda bubáčky. Při povahách jsem viděla několik nevyrovnaných jedinců, ale celkově to zvládli všichni.
Od pondělí se většinou jezdilo na výlety. Prvním byl výlet na krásný hrad Kost, dále (již bez pořadí) údolí Plakánek, Hrubá skála a Valdštejn, Nebákov (jiní jeli i na Trosky a do Prachovských skal).
Nebo jen lenošení v místě a koupání děcek v bazénu. To také bylo to jediné, co 
bylo v kempu hezké. V podstatě každý večer se grilovalo, jen se muselo denně jet nakoupit, protože na chatách nebyla ani mini lednička. A v tom vedru se chladilo různě, třeba ve škopku se studenou vodou, který většinou hlídala Hany.
Vzhledem k počasí i k tomu, že jsme v kempu nebyli sami, a tudíž volný prostor pro stany byl hned obsazován, jsme si aspoň dvakrát se Šeri a s Baffem zacvičili, a z toho jednou se k nám přidali i dva jiní psi. Původně plánované stopy jsem vzdala.
Přestože i loni jsme byly v kempu, kde jsme nebyli sami, byl tam prostor, byl vzdušný, byl to čistý kemp. Tam bych klidně jela znovu. Sem už nikdy.
Na závěr použiji verš spolubydlícího, který to vystihuje: Navštívil jsem údolí, bylo plné smradu, říkali mu Zelené, na to já jim dlabu.